© Petr Casanova
Dnes si myslím, že by děti měly slyšet 10 úplně jiných vět, aby je především zbavily závislosti na špatných lidech a jejich předsudcích. Pak mají šanci žít takový život, který JE naplní a učiní šťastnými, ať tím naplněním je cokoli.
“Dětem neubližuje nic víc než nežitý život rodiči.” Balzac
Svět není dobrý ani zlý. Okolnosti, které nám vstupují do života, taktéž. Všechno je takové, jaké to vidíme. Barvu svému životu dáváme my. Náš vlastní přístup. Naše pochopení.
Možná se Vám už někdy stalo, že událost, která Vás v první chvíli zdrtila, Vás ve skutečnosti zbavila, byť bolestivě, lidí, kteří Vás už dlouho podváděli. Byla tedy špatná, nebo dobrá? Nezakládejme svůj postoj na tom, jak se věci zdají. Snažme se, aby náš přístup vyjadřoval a podporoval to, jak si přejeme, aby se věci měly. Tedy aby i “špatná” událost nám přineslo něco užitečného – a to nám přináší vždycky. Pokaždé nám totiž dává zkušenost. Snažme se ji najít, pochopit a využít.
Naše frustrace obvykle vychází z naší reakce, ne z okolností, které se nám dějí.
- Máme-li špatnou náladu, otráví nás i maličkost. Není to chyba té maličkosti, je to chyba naše.
- Zkusme se na jakoukoli událost dívat jako na polotovar. Není hotová. Je k dopracování. Je to kus hlíny, který můžeme upravit na hrnčířském kruhu svého přístupu k životu.
- A i když se nám hlína už zdá zatvrdlá a neovlivnitelná, usmějme se tomu. Vždyť současnost není nic víc než budoucí minulost. To, co JE, za chvíli bude tím, co BYLO.
Rhonda Byrne ve svém Tajemství hovoří o Zákonu přitažlivosti. Na co myslíme, to do svého života přitahujeme. Ačkoli to vypráví mysticky, jde o logický jev. Na co se soustředíme, to pro nás primárně existuje. Nic ostatního.
- Zaměřme se na ulici na bílá auta. Ostatní začneme vnímat jen okrajově nebo vůbec. Hledejme v lese šišky. O to méně najdeme hub.
- Soustřeďme se v životě na negativa. A téměř přestaneme vidět pozitiva.
Když se tedy budeme soustředit na krásné maličkosti, den bude krásnější.
Když přehodíme výhybku a den budeme považovat za zkažený, skoro nic nám nezlepší pocity. Zažili jste někdy Den Blbec, kdy se všechno hroutí? Ale to nezpůsobil ten den.
O pošetilosti naší nespokojenosti se životem svědčí to, že mnoho věcí, na které si stěžujeme, jsou tytéž věci, které by jiní lidé na tomto světě prožívali moc rádi. A práce, na kterou nadáváme, je ta, kterou by jiní lidé na tomto světě moc rádi dostali příležitost dělat.
Proč se optimistům daří v životě mnohem lépe? Protože žádné myšlenky nevyhasnou, jestliže je držíme v hlavě. Žádný sen neskončí, dokud ho nevzdáme.
Pozitivní lidé milují své ego, protože jim nedovoluje vytčený cíl předčasně zabalit. Jsou to lidé, kteří se smějí tak často, jak je to jen možné. Smích totiž mění vibraci celého těla. Stará se o to, že se cítíme lépe. Spokojeněji procházíme přítomností. A s větší chutí jdeme vstříc budoucnosti.
Pesimismus zkracuje život. Ne biologicky, ale fakticky. Krade nám dny. Dny, které naplníme vztekem a rezignací, neprožíváme, ale přežíváme. Hněv, zášť a závist jsou tmavý závěs v hlavě, přes který není možné vidět nic pozitivního. A největším zlodějem přítomnosti je strach. Ten je fakt “expert”. Bere nám veškerou radost, těšení se a zaneprazdňuje nás neděláním vůbec ničeho. Pokud trávíme čas obavami, používáme svůj mozek, svou představivost, na vytváření věcí, které neexistují.
